| |
Eddy Merckx - sám proti všem
Už v devatenácti letech se stal nejmladším amatérským mistrem světa ve francouzském Sallanchez a hned po nevydařené olympiádě v Tokiu podepsal profesionální smlouvu, která měla změnit jeho život. Na úspěch, ale musel ještě chvíli počkat.
V prvním roce profesionální dráhy měl z sebou pouhých jedenáct vítězství v druhořadých závodech. Dobře tehdy vytušil, že už tři roky starý amatérský titul mistra světa málo koho zajímá. Velmi tvrdě trénoval a výsledek na sebe nenechává dlouho čekat: v roce ??? fenomenálním způsobem získává první profesionální titul Mistra světa v silniční cyklistice. V poli poražených tehdy skončily tehdejší hvězdy jako Rudi Aktiv, Raymond Poulidor, Jean Anquetil, Dancelli ad. V horkém nedělním srpnovém odpolední roku 1967 se v holandském Heerlenu začala psát slavná kronika Merckxových vítězství.
Merckx se stal neporazitelným, což mnohým bylo trnem v oku, a tak na scénu znenadání vstoupily intriky. Při jednom největším etapových závodů světa Giro d´Italia v roce 1969 Merckx už úspěšně zdolal nejtěžší úseky v Dolomitech a s obrovskou převahou se usadil v čele závodu. Jako bomba pak zapůsobila zpráva, že je pro údajný doping ze závodu vyloučen.
|
|
„Nejsem podvodník“ řekl tenkrát novinářům a jeho plačící oči obletěly na fotografiích celý svět. Po tomto skandálu se rozpoutala hotová bouře, nejen ve sportovním světě, ale i na poli politiky. Merckx však odpověděl sám a rázně: vítězstvím s osmi minutovým náskokem v jedné z nejtěžších etap Tour de France přes čtyři pyrenejské průsmyky: Peyresourde, Aspin, Tourmalet a Ausbisque.
Trénoval poctivě, během roku najezdil víc než 40 000 km a vyhrával nejrůznější závody. Zvrat přišel až v roce 1977 kdy chtěl pošesté zvítězit v Tour de France. Tentokrát byla protimerckxovská aliance silnější něž on. V alpské etapě do Alpe d´Hueze mu největší soupeři ujeli o dvanáct minut a do cíle přijel Merckx jako troska, která nijak nepřipomínala kdysi neporazitelného vrchaře. „Nikdy jsem se nenaučil vzdávat“ prohlásil tenkrát Merckx a dva dny na to zvítězil v jedné z nejdelších etap závodu, když dorazil do cíle po více než stokilometrové sólové jízdě.
Proto celý svět překvapilo, když 15. dubna 1978 tři dny před svými třiatřicátými narozeninami, oznamuje cyklistickému světu, že se závoděním končí: „Odcházím… tento den je nejtěžším dnem mého života“.
|
